25. 8. 2020 Hocke

Boubín 2020: jedni kácet chtějí, druzí ne

Na Šumavě se zase rozhořívá boj o budoucnost. Komunita pro duchovní rozvoj, o. p. s., Hnutí Život, z. s., Zachraňme Šumavu, z. s., svolaly demonstraci ve Vimperku před sídlem vedení Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Důvod? Chtějí chránit přírodu. Proti nim stál ředitel NP a CHKO Šumava Pavel Hubený a tvrdil, že i oni chtějí chránit přírodu na Šumavě. Spor se rozhořel kolem kůrovce na Boubíně. Boubín je totiž chráněn takzvanou bezzásahovostí. Člověk do rozvoje tamního lesa nesmí zasáhnout. Což se demonstrantům nelíbí, protože park nezasahuje proti kůrovci, a my jsme tak na pokraji zničení celé vzácné oblasti.

Zdroj: Krajské LISTY 23.08.2020

Rozloha Boubínské rezervace je 670 hektarů, přičemž po letošním přidání 55 hektarů na současných 139 hektarech je uplatňováno pravidlo bezzásahovosti a podle svolavatelů demonstrace právě bezzásahovost ohrožuje samotnou existenci rezervace i okolních lesů. Demonstrující jsou přesvědčeni, že člověk je součástí přírody a musí zasáhnout, pokud se blíží katastrofa, a tím zničení chráněného území. A kůrovec prostě je katastrofa a je třeba proti němu bojovat. Proti čemuž se Národní park staví velmi vehementně. Příroda si má poradit sama. Petr Martan, svolavatel demonstrace, věští Boubínské rezervaci maximálně dva roky. „Park tím dokonal zkázu. Pořád je ještě šance to aspoň zbrzdit. Ale to současné rozhodnutí s ohledem na to, co tam lesní závod Boubín smí, je likvidační. Za dva roky je po všem,” řekl Martan pro ČTK.

Bezzásahovost

„Stav je dále prohlubován bezzásahovým režimem a omezováním efektivních asanačních postupů orgánem ochrany přírody,“ stojí v prohlášení protestujících. S čímž ředitel Hubený nesouhlasí a ukazuje to těmito slovy: „Skutečně si uvědomuji, a se mnou všichni kompetentní zaměstnanci, že se ocitáme v období s rizikem mimořádně silné gradace lýkožrouta smrkového, jak v celé ČR, tak i v oblasti Boubína. A protože mám bohaté zkušenosti s chováním gradací lýkožrouta smrkového tam, kde nebyl manipulován zásahy spojenými s ochranou lesa, nemohu s vámi sdílet přesvědčení, že za zvýšeným stavem lýkožrouta smrkového v ČR i na Boubíně je třeba hledat bezzásahový režim.“

Musí se kácet

Dále demonstrující ve své výzvě požadovali, aby Státní správa ochrany přírody zrušila rozhodnutí o NPR Boubínský prales z 15. 6. 2020, které je nezákonné, protože je vydáno v rozporu s plánem péče z roku 2015 a nereflektuje současnou kalamitní situaci v ČR. Obávají se, že rozšíření bezzásahové zóny a vůbec samotná bezzásahová zóna je jako hodovní tabule pro kůrovce, který zlikviduje tamní lesy a bude se šířit dál. Také poukazují na to, že metoda, která je nyní praktikovaná, tedy loupání kůry u stojících stromů, je problematická, protože je účinná pouze na kůrovce ve stadiu larvy. Ve vyšších stadiích vývoje kůrovce už je bez účinku a strom je nutné pokácet.

Ředitel Hubený kontroval stručně: „To opravdu není v mé kompetenci. Rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení odpovědnou pověřenou úřední osobou. Správní řízení podle mého názoru probíhalo v souladu se zákonem. V současné době je v odvolacím procesu na odboru státní správy MŽP.“ Ale pozastavil se na tím, že organizace, protestující proti opatřením, se nepustily do diskuse během správního řízení. „Ptám se tedy, proč jste nevyužili svého práva a neuplatnili své připomínky, námitky a návrhy v průběhu správního řízení? Odpověď, kterou mi dal pan kolega M. Klewar přímo na demonstraci – tedy že se cítíte unaveni o tom diskutovat a předkládat důkazy, dokládající oprávněnost vašeho názoru – nezlobte se, mne nemůže přesvědčit o vašem skutečném zájmu o věc. Chápu, že uspořádat demonstraci unavuje méně, než se seriózně a dlouhodobě věnovat tématu a pokoušet se řádně v souladu se zákonem prosadit svůj názor. Ale jedině druhý způsob považuji za správný a efektivní.“

Příroda si vždycky (ne)pomůže sama

Protestující také požadují: „Aby Státní správa ochrany přírody vzala na vědomí právní stav v České republice a vedle vědecko-výzkumných cílů začala respektovat souběžnou platnost Zákona o lesích a Zákona o ochraně přírody a krajiny. Kůrovec je kalamitní hmyz ve smyslu právních předpisů a jeho další šíření nelze podporovat! Není možné neschopnost odborné reakce maskovat líbivými poučkami, že ‘příroda si vždycky pomůže sama‘.“ Podle nich to povede ke zničení tamního vzácného biotopu.

I tady se ředitel Hubený při odpovědi nedržel zkrátka: „Ze své dlouhodobé praxe vedoucího Správy CHKO Šumava a z poznatků, které o vámi napadeném rozhodnutí mám, vím, že pověřená úřední osoba si je naprosto vědoma existence obou vámi zmiňovaných zákonných norem a že rozhoduje plně v souladu s jejich zněním i obsahem. Mám za to, že výsledné rozhodnutí je dobře zdůvodněným vytýčením těch částí NPR, ve kterých lze aplikovat opatření ochrany lesa tak, aby nedošlo ke změně biologické rozmanitosti, struktury a funkce ekosystémů, jak požaduje zákon. Podotýkám, že na cca 80 % rozlohy NPR lze zasahovat proti kůrovci.“

Zamrazení stavu

Posledním bodem protestujících byla pak snaha zachovat Boubínskou rezervaci jako místo ve vrcholné fázi vývoje lesa: „Aby Státní správa ochrany přírody rozhodovala racionálně, a ne ideologicky. Naprostá většina veřejnosti chce i nadále chodit kolem oploceného Boubínského pralesa (47 ha) a v něm VIDĚT STAV ve vrcholné fázi vývoje lesa (tj. přirozená směs dřevin s převahou smrku ve stáří až 500 let) – a NE PROCESY, které tam probíhají (tj. mladý les s převahou buku). Na takovou podobu pralesa s okolním kulturním lesem je široká společenská objednávka, a ne na podobu velkoplošné divočiny jako je v NP Šumava,“ stojí ve vyjádření protestujících.

Ředitel Hubený se nad požadavkem pozastavil a označil ho za naivní: „Žádáte nás, abychom našimi rozhodnutími zajistili trvalý a neměnný obraz pralesa, jak píšete, ve ‘vrcholné fázi’. K tomu vám mohu zcela jasně sdělit, že takový požadavek je zhola nemožný. Prales, les, stejně jako člověk, mají své životní vývojové fáze. Váš požadavek – aplikován na člověka jako živou bytost – směřuje k tomu, aby státní správa zajistila trvalou podobu lidského jedince ve věku 25-35 let. Toto přirovnání budiž vysvětlením jisté naivity a faktické nesplnitelnosti vámi předloženého požadavku.“

Boj o Šumavu

A tak se zase bojuje o Šumavu. A znovu o to, aby zůstala klenotem našeho přírodního bohatství. Spolky, účastnící se demonstrace, navrhují, že se postižené stromy mají ručně, bez použití těžké mechaniky, pokácet, odborně ošetřit a nechat zetlít tam, kam spadly. Člověk je skutečně součástí přírody a jeho schopnost rozumět mnohým procesům v přírodě je zásadní. Les si poradí sám, příroda je krutá a bez mrknutí oka jej nechá zemřít. A je na místě se ptát – nepřipomíná ta bezzásahovost už trochu náboženský fanatismus?